OSTRAK MODE

VIDEOKLIP FRÁZE OD FILIPA REMUNDY
Natáčelo se na mnoho let prošlý filmový 35mm materiál Kodak a na historickou filmovou kameru na kliku Cinephon. „Volnou inspirací nám byl krátký experimentální film Bezúčelná procházka od Alexandra Hackenschmieda z roku 1930 a esej Viléma Flussera, v níž se autor zamýšlí nad vlivem vynálezu tzv. technických obrazů na kulturu a samotný život člověka, Zajímal nás náraz mezi moderni digitalni platformou komponovani hudby v Abletonu a dnes již historické filmové technologie naproti digitalnímu zvuku jsme šli starodávnou analogovou technologií, přičemž nepředvídatelné chemické procesy jsme povýšili na spoluatory našeho společného „video“klipu.“ prozrazuje Filip Remunda, který na videoklipu pracoval společně s kameramanem Jakubem Halouskem.

MAKING OF

MAKING OF

RECENZE: Nezlomné hledání v proměnlivém módu

Josef Ostřanský je legendou moravské alternativy. Na svém prvním sólovém albu pod značkou Ostrak Mode však překvapuje zkoumáním možnosti elektronické hudby i dříve neslyšeným zpěvem.

V minulosti platil za osobitého rockového kytaristu, vedle kapely Dunaj výrazně ovlivňujícího i zvuk Rale, E, Boo či stále funkčních Kuzmich orchestra. Když po více než třech desetiletích hraní oznámil, že svůj plně autorský debut plánuje jako především elektronický, nemálo příznivců to zaskočilo. Největší změnou je ale nakonec proti minulosti především jeho příjemný komorní zpěv.

Desítka písniček, plných netuctově chytrých melodií, naopak pro znalce předchozí tvorby jen nově rozvíjí už známé postupy. Melancholické nápěvy doprovázejí přírodně laděné a poetické texty, převážně od osvědčeného básníka Karla Davida.

Vyžadují naladění na podobnou vlnu. S hudbou, ve které syntetické samply i beaty na sebe nestrhávají pozornost, ale jen citlivě proplétají a doplňují kytaru či klavír, však fungují výtečně. Pro mladou generaci posluchačů i tvůrců zřejmě budou Ostřanského hrátky s elektronikou znít poněkud archaicky a jako plné objevování už objeveného. Pro ty ostatní však mohou otevřít dosud obcházené dveře.

Tam, kde zapracuje kouzlo okamžiku, přirozenost a všechny prvky skládanky do sebe zapadnou, jako například v závěrečné, důmyslně vygradované a skoro popové skladbě Stříbro snů, je výsledek více než příjemný. Největším nepřítelem může naopak být přemíra patosu – to naštěstí ale platí jen o několika málo okamžicích. První nahrávka Ostrak Mode nezastírá, že je další z mnoha cest v Ostřanského celoživotním hledání. Už nyní se připravuje její koncertní podoba s jazzovým bubeníkem Dano Šoltisem a kytaristou Dana Bárty či J. A. R. Miroslavem Chyškou, který stál i za zvukem alba. A o tom, že to zase celé bude znít úplně jinak, netřeba mít sebemenší pochyby.

Více na: novinky.cz